Původ

V minulém století výzkum průkopníků v oblasti geografického měření země a alpinismu shromažďoval systematické znalosti o tom, jak vysoké nadmořské výšky působí na lidské tělo. Před, v průběhu a po Letních Olympijských hrách v Mexiku 1968 sportovní medicína a spotovní věda zabývala otázkou, jak trénink, jeho frekvence a intenzita ve vysokých polohách ovlivňuje nárůst sportovního výkonu. Základní poznatek,
že není nezbytné pobývat ve vysokých polohách permanentně k udržení pozitivních efektů byl výchozím bodem k hledání technického řešení, jak simulovat vysoké polohy v běžném tréninkovém procesu.
 
Nízký tlak
 
První použitelný posun k řešení simulace vysokohorského klimatu pracoval se sníženým tlakem vzduchu. Smysl byl ve vytvoření specifických tréninkových podmínek v místnostech s nižším parciálním tlakem kyslíku, podobnému přírodním podmínkám. Až do devadesátých let byla metoda sníženého tlaku jedinou existující, bohužel však složitou a velmi nákladnou. Metoda sníženého tlaku vzduchu byla využívané zejména špičkovými sportovci NDR od roku 1975. Největší tréninkové centrum se sníženým tlakem vzduchu bylo vybudováno v Kiebaumu blízko Berlína a úspěšně se využívalo do roku 1990. Při proceesu sjednocování Německa bylo z politických důvodů zrušeno, ovšem poznatky a zkušenosti získané za dobu jeho provozu jsou základem pro současnou metodiku hypoxického tréninku, využívanou celosvětově.

Přesto měly nízkotlaké komory několik vedlejších negativních efektů:
  • časová náročnost na adaptaci organismu při vstupu a výstupu do/z tohoto prostředí
  • vysoké náklady na technologii a péči v místě užití
  • extrémně nákladná výstavba, kvůli budování hermeticky uzavřených komor
  • vysoké nároky na spotřebu energií
  • nízká kvalita vzduchu, který nemohl být obměněn během použití
  • obsah C02 se blížil kritickým hodnotám při delším časovém užívání
  •   
Už od roku 1985 se pracovalo na odstranění těchto vedlejších jevů a bylo zřejmé, že výsledku je možno dosáhnout pouze v prostředí se stejným atmosferickým tlakem uvnitř a vně. S konstantním tlakem vzduchu je možné takového výsledku dosáhnout pouze v případě, že percentuální podíl molekul kyslíku ve vzduchu bude snížený.
 
Normální tlak
 
Na začátku devadesátých let ruský vědec, který emigroval do Spojených států vyvinul proces k oddělení vzduchu. Speciální generátory vytvářely hypoxický plyn, který byl pumpován do trénikových komor. Cílem bylo vytvoření vysokohorského klimatu bez změny tlaku vzduchu. Systém však nebyl dostatečně výkonný a umožňoval trénink pro jednoho, maximálně dva sportovce. Technická omezení parametrů stability, kvality vzduchu a množství CO2 neposkytovaly metodologicky ani biologicky kvalitní tréninkové prostředí.
 
LOWOXYGEN® SYSTEMS

V roce 1999 Dr. Ullrich Fuchs a Volker Spiegel začali pracovat na vývoji technologie splňující veškeré nároky pro bezproblémové využití v budoucnu. V závislosti na metodologických požadavcích, nových technologiích a praxi založené na předchozích zkušenostech předefinovali potřeby pro využití hypoxické technologie. Po patnácti měsících práce s týmem spolupracovníků byl finální produkt vyvinut a sestrojen. Řešení bylo pojmenováno LOWOXYGEN® SYSTEMS. Jeho komplexnost a variabilita splňuje všechny požadavky pro využití dnes i v budoucnu.
 
   
   
www.atspraha.cz